Pravděpodobně co nejtěžší, tedy patřičně ­"mastný­", nešetřit cementem:­-­) Jinak olovo bude pochopitelně ještě lepší, leč dražší. V tomto případě jde totiž pouze o max. hmotnost na danou plochu pro potlačení rezonancí. A nezapomeňte patřičně posílit stropy! Už se ale vzdalujeme tématu článku, takže máte­-li další betonové nebo hi­-fi dotazy, směřujte je na můj e­-mail:­-­) Zdravím!

Pán je odborník a má stejného koníčka:­-­) To mě těší.
Naprosto souhlasím, právě proto jsem toto ­"absurdní­" srovnání použil. I v Hi­-fi je spousta magie, latiny a dojmů místo pojmů. Zařízení samo, byť sebesofistikovanější, vždycky může přehrát jen konzervu, čili kopii. A ta se, v případě nekřesťanských nákladů, může sice limitně téměř blížit originálu, ale nikdy se mu nemůže zcela vyrovnat, natož ho překonat.

B. B. King to nesporně docela dobře umí na jakoukoliv kytaru:­-­) Já slyšel nahrávky jak elektronické, tak akustické, včetně jednoho jeho dýchánku s Claptonem. Byla to svého času docela sympatická móda, když i výsostní hudební elektrifikátoři občas utrousili nějaké to cédo ­"unplugged­". Zdravím, KLM

Kdo něčemu nerozumí, má často tendenci považovat dané tvrzení za nesmysl. Totéž tvrdila spousta mnohem učenějších hlav v každé době, například o Einsteinově teorii relativity i o Darwinových evolučních zákonech ­(a kreacionisté tvrdí dodnes, viz slavné: ­"Vy, vážený kolego, možná pocházíte z opice, ale já rozhodně ne!­") Čímž Vám děkuji, že mě ­(zajisté neúmyslně­) řadíte do takto vybrané společnosti :­-­)

K Vašim tvrzením:

1­) Faktem je, že fotografie, coby digitální soubor skutečně NEMÁ žádné rozlišení. O něm má smysl hovořit pouze v souvislosti s výstupním zařízením. Je tedy proměnlivé v závislosti na každém jednotlivém výstupu jednoho a toho samého souboru. Monitor jako výstupní zařízení samozřejmě své rozlišení má ­(ale není to rozlišení fotografie na něm zobrazené, protože ji na témže monitoru lze zobrazit různě, naprosto bez vlivu a kontroly autora, viz první ilustrace článku­), většinou se ani neuvádí. Můžete si je snadno spočítat, znáte­-li počet bodů na výšku a šířku ­- např. full HD 1920 x 1080 px, a k tomu fyzické rozměry stínítka v palcích nebo v centimetrech. Místo nich se ale většinou udává jen délka úhlopříčky v palcích. Z toho vyplývá, že má­-li např. desetipalcový tablet ­"rozlišení­" full HD, má ve skutečnosti mnohem více ­"dpi­", než stejně podrobný full HD monitor o úhlopříčce například 24­". S rozlišením fotografie to ale nemá co dělat, musel byste ještě znát její velikost v obrazových bodech ­(šířka x výška­) a její zvětšení na daném stínítku, viz ilustrace.

2­) Když si znovu a lépe přečtete článek, zjistíte, že se, pokud jde o kvalitu tisku a srovnávání jednotlivých technologií, bavíme ­(z důvodu nedostatku místa­) pouze o množství detailů, tedy o hustotě jednotlivých bodů na ploše. Tam skutečně platí, co jsem napsal. Systém CMYK skutečně používá ­"jen­" 4 základní barvy. Neruší Vás v této souvislosti zjištění, že ­- je­-li Vám to málo ­- Váš zdrojový soubor, fotoaparát, Photoshop, monitor atd. pracují dokonce jen s pouhými třemi barvami ­(RGB­)?

Ofsetový tisk navíc není nijak omezen na ­"obyčejný­" CMYK. Používaný je například tzv. Hexachrome, kde se přidává oranžová a zelená barva, můžete použít libovolný počet přímých barev, existují systémy s náhradou základních barev CMYK ­(například místo magenty červená­) atd. Na to už v článku není místo a pro většinu čtenářů to není zajímavé. Pokud jde o tvar rastru a tiskový materiál, jejich vliv je samozřejmý, stejně jako u inkjetového tisku, v textu nikdo netvrdí opak. Bylo by to opět zabíhání do detailů a délka textu by neúměrně narostla.

3­) Stále se bavíme pouze o množství podrobností. V článku tvrdím, že jestliže fotoaparát vyrobí matici bodů, mohu ji zvětšovat jak chci, ale žádné další nové informace nevzniknou, pouze se zvětšují jednotlivé body, až budou mít třeba deset centimetrů v průměru ­(bilboard­). A že na tom nic nezmění ani to, budu­-li zdrojovou matici přepočítávat sofistikovanými postupy ve Photoshopu, nebo tisknout na plotru s libovolnou hustotou kapiček inkoustu.

Pokud jde o Vaši poslední poznámku, skutečně tvrdím, že, pokud jde o kvalitu výstupu, není nad tisk. Hlavně ale proto, že jen tak může mít autor celý proces pod dokonalou kontrolou od začátku do konce, což žádné digitální zobrrazovací zařízení nezaručí. To neznamená, že bych například neviděl výhody promítání nebo prohlížení na kvalitním monitoru z hlediska jasu a kontrastu, případně pestrosti ­(ne věrnosti!­) barev. V tom se podobné projekce podobají tradičnímu promítání diapozitivů. Tehdy jste si také předem koupil Kodak, Agfu nebo Fuji, podle toho, jaké barvy se Vám víc líbily. Se skutečnými barvami scény to mělo také jen málo společného, navíc jste musel pokaždé ­"dofotit­" celý film, bez ohledu na měnící se světelné a barevné podmínky.

Tiskových technologií, vhodných pro fotografii je celá řada a každá má své problémy a přednosti. Pokud jde o barevnou škálu ­(ne věrnost!­) a jemnost přechodů, vede nejspíš inkoustový tisk s deseti a více tiskovými hlavami, záleží­-li ale na podrobnostech a ostrosti detailů, není nad kvalitní ofsetový tisk s vysokým dpi a stochastickým rastrem. Naprosto dokonalá ale není žádná technologie a těžko kdy bude.

1­) To záleží na tom, v jakém je formátu, třeba JPEG má mezi atributy i rozlišení jednotlivých os, tedy fotografie v JPEG vlastně MÁ rozlišení. To, že se tyto atributy téměř vždy ignorují, už je věc jiná.

Přesně tak, každá digitální fotka má nějaké rozlišení, je to totiž jeden z jejich rozměrů.
Rozměr fotky se buď uvádi v pixelech třeba 3000 x 3000 px
nebo šířka x výška + rozlišení
rozměr v pixelech se požívá zejména při zobraazování fotky na displeji,
rozměr v mm ­(cm, palcích apod.­) + rozlišení používáme hlavně pokud se bude fotka tisknout.
Pro představu:
Máme­-li fotografii o vodorovném počtu bodů 3000 pixelů a požadujeme­-li rozlišení tisku 300 dpi, velikost fotografie bude 3000 ­/ 300 = 10 palců = 25,4cm. Stejně se postupuje i pro svislý rozměr.
Takže fotka 3000 x 3000 pixelů je na vlas shodná jako fotka 254 x 254 mm při rozlišení 300 dpi.

to cavon: Napsal jste to krásně a víceméně přesně, ale důkazy, které uvádíte, hovoří jasně proti Vašemu tvrzení! Je to stejné, jako když se sejde více odborníků u nějaké záhady typu kruhy v obilí nebo UFO na obloze. Fakta jsou nesporná a všichni vidí totéž, jejich interpretace a vysvětlení se ale diametrálně různí.

Předně nesmíme mást pojmy. Píšete, že ­"každá digitální fotka má nějaké rozlišení­", ale ­"digitální fotka­" není nijak přesně definovaný pojem. V případě vytištěné, nebo i jinak zobrazené fotografie máte pravdu, v případě fotografie jako ­"digitálního souboru­", o kterém mluvím já, ale NE! Není to totiž totéž!

Vše, co píšete o udávaných rozměrech, je přesná pravda ­(fakta­), ale chápete je špatně. Máte­-li k dispozici Photoshop ­(v jiném editoru to bude obdobné­), zobrazte si panel obraz­/velikost obrazu. Ten má také dva oddíly, o nichž píšete. U každého souboru ­(tedy bitmapy, která nemusí pocházet nutně jen z fotoaparátu, ale i přímo z počítače, jako třeba otisk obrazovky, volná kresba, sken, jeden snímek z prezentace, videa atd.­) jsou zde uvedeny rozměry v obrazových bodech ­(šířka x výška­), které dávají dohromady datovou velikost v MB. Pouze to jsou skutečné a neměnné rozměry daného souboru!

Níže máte druhý způsob popisu této velikosti ­(o té rovněž správně píšete­), ta ale slouží pouze pro představu, jak BY soubor mohl být veliký v případě tisku nebo jiném zobrazení při ZDE UVEDENÉM, nikoliv EXISTUJÍCÍM rozlišení. U jednoho a téhož souboru si v tomto okně můžete s takto SIMULOVANOU šířkou, výškou a rozlišením libovolně hrát a zkoušet je měnit ­(samozřejmě při vypnutém políčku ­"převzorkovat obraz­", aby nedošlo ke změně datové velikosti ­- vidíte v okně nahoře­), jak uznáte, a ačkoliv tak najdete nekonečné množství SIMULOVANÝCH rozměrů, při kterých se okamžitě úměrně mění SIMULOVANÉ rozlišení, na skutečných rozměrech ­(v obrazových bodech­) a datové velikosti souboru ­(v MB­) o kousek výše se přitom nezmění vůbec nic! To, jaké rozměry zde napíšete, nemusí mít dokonce nic společného ani s tím, jak velikou fotografii nakonec z tohoto souboru vytisknete. Teprve poté, co vyleze z tiskárny ­(v jejím ovladači můžete totiž před akcí zadat zase jakékoliv jiné rozměry výtisku z toho samého souboru­), má smysl měřit konkrétní rozlišení, které bude vždy tím menší, čím budou větší fyzické rozměry tisku a naopak ­(limitováno schopnostmi tiskové technologie­).

Rozlišení se totiž vždycky vztahuje k ploše a jejikož digitální soubor žádnou ­"plochu­" nemá, můžete u něho pravítkem měřit maximálně tak výšku číslic 1 a 0 nebo úhloměrem poloměr zakřivení zápisu na DVD:­-­) Důvod, proč se to často laikům plete, je asi ten, že v hovorové řeči nebo běžné komunikaci se často mluví o ­"rozlišení­" i jako o synonymu výrazu ­"množství informací­" nebo ­"množství podrobností­". To je ale něco zcela jiného a pokud to tak používám občas z důvodu zjednodušení i já v textech, předpokládám, že si v takovém konkrétním případě rozumíme! Jsou navíc dokonce ­"odborníci­", kteří mluví o ­"rozlišení 16 Mpx­" u čipu svého fotoaparátu. A jsou ­"profesionálové­", kteří dokáží vytvořit desítku hrubých chyb a překlepů v jednom odstavci, jako vážený kolega před Vámi:­-­) Z čehož vyplývá, že jazyk většiny lidí určitě není nejdokonalejším nástrojem k vyjádření složitější myšlenky, je ale jediným, který máme! Pečujme tedy o něj, važme slova a nemaťme pojmy. Mějte se krásně!

Ach jo, vidím že se Aasi nedohodnem.
Pravdu ale nemáte.
Schválne otevřte si Photoshop, zobrazte si panel obraz­­/velikost obrazu a mrkněte na ty dva oddíly.
Píše se tam někde, že spodní oddíl je pouze nějaká SIMULACE?
Nepíše.
Víte proč?
Protože to žádná simulace není. Naopak, je to parametr který se do souboru zapisuje a často je velmi důležitý.
příklad: pokud někdo vyžaduje digitální fotografie o velikosti 10 x 15 cm a 300 DPI ­(což je 1181 x 1772 px­)
a vy jim je dodáte ve formátu 1181 x 1772 px ale 72 DPI, může se vám stát, že vytištěné fotografie 10 x 15 cm budou obsahovat pouze výřez z formátu 41,66 x 62,51.

Digitální fotografie od počátku svého vzniku obsahuje údaj rozlišení ­(v drtivé většině 72 DPI­) a rozměr automaticky výchází dle počtu pixelů. Všechny tyto údaje jsou v tomto souboru uloženy.

Možná vás mate, že některé aplikace tento údaj ignorují nebo nezobrazují,
možná si nedokážete představit rozměr fotky uložené na paměťové kartě o velikosti 1 x 2 cm
to ale neznamená, že ho tato digitální fotografie neobsahuje.

Pokud jste tedy chtěl poukázat na to, že fotka dokud se nevytiskne, nemá žádný měřitelný rozměr pravítkem, máte pravdu. Je to jen soubor plný jedniček a nul.
Ale v tom případě digitální fotka nemá žádné pixely, které byste dokázal spočítat, do chvíle než si ji zobrazíte na monitoru. Ale to už se pohybujeme spíš někde ve filozofické rovině.

Asi nemá smysl dál v této diskuzi pokračovat, vy asi budete dál obhajovat svoji pravdu. Navíc to nebylo jediné co bylo v tom článku špatně. Dost, nemá smysl o tom dál psát.
Jako fotografa si vás dále vážím, a fotky děláte parádní.
Třeba se u vás přihlásím na nějaký workshop a můžeme se o tom bavit jak dlouho budeme chtít.

Cavon

Hmm, já tu mám pár obrázků ve formátu JPG a v nich ten údaj o rozlišení vůbec není. Ale můžu si tam doplnit co chci ­- třeba 123 x 456. Na obrazovce ten samý obrázek vypadá pořád stejně. Když tedy podle vás každý digitální soubor *má* rozlišení, jsou ty moje soubory nedigitální?

Wow, to bych rád viděl. Můžete mi jeden poslat do e­-mailu?
cavon@atlas.cz
Díky

Ano, souhlasím:­-­) V tomto bodě mám skutečně odlišný názor, což ale určitě neznamená, že bychom se nemohli shodnout v řadě jiných:­-­) Děkuji za kultivovaně vedenou diskusi ­(která se nám i jinak hezky rozproudila­), i za milý kompliment. Rád se s Vámi kdykoliv setkám ­(třeba na nějakém workshopu, veletrhu, fóru...­) a podiskutuji.

Ještě jedna mimořádná aktualita k tématu tohoto článku:
Mám mnohaletou praxi v DTP, v nakladatelské a tiskárenské praxi, z toho 12 let v malém, ale špičkově vybaveném fotoateliéru spojeném s tiskárnou, orientovanou na náročné fotografické publikace. Je proto logické, že můj pohled a názory jsou tím ovlivněny. Ve svých textech také ostatně často zdůrazňuji, že každý má svoje vlastní zkušenosti, potřeby a cíle a ty ovlivňuji jeho tvorbu i zaměření. Mám tedy určitě trochu rezervovaný postoj k elektronickému robrazování fotografií a jeho technickým možnostem. Ten, kdo ale nezažil analogovou éru a zná jen průměrné tiskové výjezdy ze standardního minilabu, může mít samozřejmě odlišný pocit.

Navíc je jasné ­(a v článku také nepopírám­), že různé projekce a virtuální galerie mají zase jiné nesporné výhody, jako je snadné sdílení, možné spojení s hudbou, časováním atd. To přináší zase jiné hodnotné dojmy a pocity. Jen musí být, má­-li být výsledek maximální, připravené se stejnou pečlivostí a znalostmi, jako kvalitní tisk ­(a je to stejně řídký jev­).

Jeden konkrétní a čerstvý příklad takové špičkově zvládnuté projekce bych ale měl. Tento pátek jsem byl přítomen již 6. ročníku fotografického festivalu ­(více viz fotojatka.cz­), v jehož rámci se špičkově sestříhaná a ozvučená portfolia kvalitně vybraných fotografů z celého světa promítají mimo jiné ve velkých, dobře ozvučených kinosálech. Plné hlediště nadšených diváků, adekvátní a tvůrčím způsobem přiřazený hudební doprovod, kvalitní projekce při dokonalém zatemnění, fundovaný a vtipný komentář, setkání a diskuse s některými autory. Úplně jiná a skutečně sváteční atmosféra. Tady určitě není třeba řešit ­"rozlišení­" a člověk si odnese zase úplně jiné zážitky z jinak už třeba i známých fotografií.

Autory tohoto nekomerčního a dokonale připraveného projektu jsou moji dobří kamarádi Martin Šálek, Honza Flaška a Milan Kryštůfek. Klobouk dolů a příští rok doporučuji některou projekci Fotojatek v Praze, v Brně nebo v Českých Budějovicích určitě navštívit!

Fotojatka skvělá. Doporučuji navštívit!
Škoda, že žabomyší války připepřené nekvalifikovaností autorů, nebo nepřesnými formulacemi ­(nakonec pro net typickými...­), vyčerpávají síly upixlovaných diskutujících a odvádějí čtenáře diskuse od zajímavých tipů, akcí, výstav, knížek, autorů :­-)

Ale pane Klímo,
trochu přehnaná reakce,ne?
Navíc nevím, kde berete tu jistotu, že zrovna VY tomu tak rozumíte.
S fotka, digitální zpracováním a tiskem už pracuju ­(profesionálně­) už přes 20 let a nepovažuju se za úplného laika.
To, že váš článek prostě obsahuje nesmysl a zavádějící informace je prostě fakt.
Než začnete psát rádoby odborný článek, trochu si to srovnejte, ať se v tom vyzná i „laik“.

1­) Nejdřív píšete, že digitální fotka rolišení NEMÁ.
O odstavec níž už ale píšete „zdrojový soubor cca 300 obrazových bodů na palec ­(dpi­)“.
Co myslíte, že tento udaj zamená? ROZLIŠENÍ! ­(nebo nepovažujete zdrojový soubor za digitální fotografii?­)

To co uvádíte ohledně rozlišení monitorů, je samozřejmě pravda, ale funguje to na stejném principu jako tisk.
při stejném rozlišení displeje na 24­­" monitoru budete mít zobrazeno stejné možství informací, jako na nějakém tabletu, nebo supertelefonu. To samé platí o fotce vytištěné ofsetem na A4 a bilboardem.
Když půjdu do hloubky, na billboard vytisknu mnohem více detailů, než nejlepší ofsetová tiskárna na A4, stačí mít jen správná data! Klidně se s vámi vsadím, a nepomůže vám ani shazování ze schodů nepo polemika o původu.